08/2023

Ahoj přátelé,

za měsíc mi bude 80 let! To si žádá vykřičník, protože je pro mě stále překvapením, že se to skutečně děje. A i když se opravdu necítím až tak starý, pozoruji, že moje fyzická pohyblivost a energie, stejně jako moje vlasy, už nejsou, co bývaly! Ovšem tady je sladká tečka: i když mi některé věci – jako je cestování letadlem a dvanáctihodinové pracovní dny na workshopech  připadají příliš namáhavé, pořád je to tak, že ve chvíli, kdy vstoupím do meditárny, všechno ve mně ožije. Není divu, že svou práci miluji – udržuje mě pořád mladého (mladšího)!

Jsem moc vděčný za to, že se The Art of Being rozrostlo do skvělého týmu, v němž jsem já tím stařešinou, který může zůstat sedět, mít méně povinností a sledovat, jak Maria, Kaja a Susann – a Martina, Mirek a Šárka v České republice – nejen vedou workshopy The Art of Being koncipované během posledních pěti desetiletí, ale také do nich vplétají nové prvky, stejně jako jsem to dlouho dělal já sám. Je pro mě nesmírně úlevné a s pokorou sleduji, jak tito talentovaní lidé přicházejí s působivými inovacemi, úpravami a zbrusu novými workshopy, zejména proto, že jsou přirozeně lépe než já naladěni na životní styl mileniálů a příslušníků generace Z a X.

Takže už nemusím přemýšlet jako dříve, jestli něco z toho bude žít, i když já už tu nebudu. Nikdy mě nelákalo pohlížet na The Art of Being příliš organizovaně a obchodně. Místo toho jsem zvolil organický přístup a věřil jsem, že mezi všemi účastníky mých seminářů, jejichž zkušenosti z workshopů je přivedly do dlouhodobého výcviku a následně k asistenci, se najdou tací, kteří se mnou a s The Art of Being výjimečně souzní.

Tak se stalo a kromě přátelství, která mezi námi během let přirozeně vykvetla, hrály jejich individuální kvality a talenty stále větší roli, takže se asistence změnila ve vedení a spoluvedení seminářů a výcviků, se mnou, mezi sebou i samostatně.

Musím poděkovat něčemu ve své duši oproštěné od metod za to, že důvěřuji své vizi. Protože jsem byl stále tak zaneprázdněný vedením seminářů, často jsem si kladl otázku: „Dávám svému týmu dostatek koučování, aby jednou mohl semináře skutečně převzít?“ Nějakým způsobem jsem se o tým při tom všem, co jsem neustále dělal v zákulisí, postaral! Všechny ty nahrávky z workshopů a mnoho hodin, které jsem v průběhu desetiletí strávil psaním písemných záznamů, s někdy docela chaotickými poznámkami, abych zachytil změny a nové postupy, které mě napadly během vedení – to vše posílám členům týmu, aby měli k dispozici zavedené postupy a meditace, stejně jako své vlastní materiály.

Především cítím hlubokou vděčnost za záhadně neorganizovaný a nepředvídatelný způsob, jakým se z tisíců lidí, kteří se účastnili seminářů The Art of Being, tato hrstka nadaných jedinců postupně dostala do hluboké spřízněnosti mezi sebou navzájem i se mnou. Jako by to vůbec nebyla moje práce – jako by každý z nich intuitivně vycítil svého vnitřního učitele a odvážil se za ním jít. Každý člen týmu je přirozený učitel, nadaný svým vlastním individuálním způsobem. A kořenem naší týmové práce je dvojitá spirála – vize a přátelství. To je to, co mezi sebou sdílíme a co se snažíme přinést každému, koho The Art of Being přitahuje. Vrací mě to zpět do let strávených s Oshem. On by tuto spirálu nazval vědomím a láskou.

Bon voyage, přátelé. Doufám, že se opět uvidíme v mých osmdesáti letech!

S láskou, alan